Louse L. Hay - o autorce a jejích knihách

 Louise L. Hay

Sama o sobě (převzato z knihy Miluj svůj Život)

Můj příběh

„Všichni jsme jedno.“

„Jaké bylo vaše dětství?“ – Tuto otázku jsem položila už mnoha pacientům. Podrobnosti mě nezajímají, chci si jen utvořit základní představu, z jakého prostředí vyšli a co mají za sebou. Mají-li problémy dnes, mentální návyky, které jsou jejich příčinou, vznikly už dávno.

            Mí rodiče se rozváděli, když mi byl rok a půl. Nevážou se mi k tomu žádné špatné vzpomínky. S jedinou výjimkou: vzpomínám si, že matka začala pracovat jako pomocnice v domácnosti, musela se odstěhovat ke svým zaměstnavatelům a mne svěřila do péče cizích lidí. Prý jsem proplakala celé tři týdny. Lidé, kteří se o mne starali, to nezvládli a matka si mne musela vzít zpátky a zařídit se jinak. Dnes obdivuji, jak se dokázala sama postarat o rodinu. Tehdy mne ale zajímalo jediné: najednou mi nikdo nevěnovat takovou láskyplnou péči jako dřív.

            Když se matka podruhé vdala, nikdy jsem nepoznala, jestli otčíma skutečně milovala, nebo nám chtěla vytvořit nový domov. Jejich manželství ale nebylo šťastné. Můj nevlastní otec vyrostl v Evropě v silně německy založené rodině, kde se k sobě chovali velmi hrubě, a on se to nikdy nenaučil jinak. Na počátku 30. let, kdy nastupovala hospodářská krize, se mi narodila sestra. Bylo mi pět let.

            K dokreslení příběhu zbývá dodat, že mne někdy tou dobou znásilnil soused, alkoholik, jak si ho pamatuji.

…

Jednoho dne mi lékař oznámil, že mám rakovinu.

Prožila jsem hodně nešťastné dětství a byla jsem v pěti letech znásilněna, a tak není divu, že se vše projevilo rakovinou ve vaginální oblasti. Jako každý v podobné situaci jsem propadla naprosté panice. Má práce mi ale potvrdila, že mentální léčba může být účinná: teď se nabízela příležitost, abych to dokázala sama na sobě. Koneckonců jsem o tom napsala knihu a  věděla jsem, že rakovinu způsobuje dlouhodobý a hluboký odpor, jaký já v sobě nosila už odmalička. Čekalo mne hodně práce a mnoho času nezbývalo.

Lékaři jí dávali 3 měsíce života. Louise vzala život do svých rukou, četla materiály o alternativní medicíně, o výživě, studovala reflexní terapii nohou a tračníkovou terapii, hledala reflexologa, dělalo jí problémy zpočátku stoupnout si před zrcadlo a říkat si: „ Louiso, mám tě ráda, mám tě opravdu ráda.“  Vytrvala a pozorovala, že jedná jinak, dělala pokroky…

A nad nemocí vyhrála.

Rozhovor s touto neobyčejnou ženou

 https://www.esoterikweb.cz/clanky-nahled.php?id=2141